Vítám vás v rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Dnešní kámen jako by si kousek přírody uzmul pro sebe. Jeho dendrity připomínají drobné větvičky, kořeny nebo celé koruny stromů a symbolicky se spojuje s růstem, stabilitou a pevným spojením se zemí. Připomíná mi ženu, která se na strom nedívá jen jako na kmen a hromadu větví. Dokáže poznat, co mu prospívá, kde potřebuje pomoci a co je potřeba odstranit, aby mohl bezpečně růst dál. Ke své práci potřebuje znalosti, trpělivost, respekt k přírodě a taky pořádný kus odvahy. Protože její pracovní místo může být klidně několik desítek metrů nad zemí.
Beáta začíná pracovní den pohledem do korun stromů (a kdo si to může dovolit, že 😊), protože jako arboristka se stará o jejich zdraví, bezpečnost i správnou péči v prostředí, kde žijí lidé. Jednou kontroluje stromy v městských parcích, jindy ošetřuje staré lípy u kostela nebo pomocí lan šplhá do korun, kam se ze země nikdo nedostane. Posuzuje praskliny a dutiny v kmenech, odumřelé větve a stromy napadené škůdci. Také to, zda nějaký strom nepotřebuje odborný řez. Kácení považuje až za poslední možnost, protože jejím úkolem je především hledat způsob, jak strom bezpečně zachovat.
Dnes ji obec posílá ke dvě stě let starému dubu, pod kterým vede oblíbená turistická trasa a u něhož si lidé všimli nalomené silné větve. Beáta nejprve strom obejde, prohlédne kmen a kořenové náběhy a potom si nasadí sedák, přilbu a pomocí lan vystoupá vysoko do koruny. Objevuje tam několik suchých větví a jednu velkou větev s podélnou prasklinou, která by při silném větru mohla spadnout na cestu. S kolegou proto připravuje bezpečnostní řez a část koruny postupně spouštějí na lanech dolů, aby nepoškodili okolní větve ani lavičky pod stromem.
Na krku nosí šperk s dendritickým opálem, jehož kresba jí připomíná drobné větvičky zachycené uvnitř kamene. Dostala ho od své maminky poté, co dokončila arboristický kurz a poprvé začala samostatně pracovat ve výškách. Maminka jí tehdy řekla, že když už tráví tolik času mezi větvemi, měla by jeden malý strom nosit pořád u sebe. Beáta má tu větu ráda a šperk si bere hlavně ve dnech, kdy ji čeká práce na starých a výjimečných stromech.
Po dokončení řezu ještě pořizuje fotografie, zapisuje stav dubu a doporučuje obci další kontrolu za dva roky. Když pak stojí znovu na zemi a dívá se vzhůru do prosvětlené koruny, má radost, že se strom nemusí seznámit s motorovou pilou. To je vždy její hlavní cíl.
Tento šperk můžete zakoupit zde.
