Vítám vás v rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Dnešní krystal už v našem blogu jednou svoje místo našel, ale má ještě druhou polohu: jasnost, lehkost, inspiraci, intuici, komunikaci a schopnost přinášet klid do prostoru. A podobnou energii má podle mě i žena, kterou jsem mu tentokrát vybrala. Pracuje se světlem, barvou a proměnou a dobře ví, že některé materiály ukážou svou skutečnou krásu teprve ve chvíli, kdy jimi projde světlo. A přesně taková je i Aqua Aura – stačí křišťál trochu pootočit a jeho galvanizovaný povrch začne házet modré, tyrkysové nebo duhové odlesky. A ještě jeden krásný protiklad tu je: kámen působí chladně, jemně až téměř étericky, zatímco ona ke své práci potřebuje pořádný žár.
Olívie přichází ráno do sklářské dílny, kde se už roztápí pec a vzduch postupně získává žár, který ji bude provázet celý den. Jako sklářka pracuje se sklovinou rozehřátou na více než tisíc stupňů a pomocí dlouhé sklářské píšťaly z ní vytváří vázy, mísy, sklenice i drobné dekorace. Nabere na konec píšťaly malé množství žhavého skla, pomalu s ní otáčí a foukáním vytvoří první dutinu budoucího výrobku. Potom přidává další vrstvy skloviny a pomocí dřevěných forem, kleští a dalších nástrojů tvaruje hmotu, která se každou vteřinou mění.
Při práci se téměř nezastaví, protože sklo chladne rychle a každé zaváhání může rozhodnout o tom, jestli výrobek skončí ve vitríně, nebo jako spousta střepů na zemi. Dnes Olívie dokončuje malou sérii ručně foukaných váz, do kterých přidává modré a tyrkysové skleněné střepy, takže každá získává trochu jinou kresbu. Nejnáročnější okamžik přichází při vytahování dlouhého úzkého hrdla, kdy musí současně hlídat teplotu, otáčení píšťaly i pravidelnost tvaru. Hotovou vázu nakonec oddělí od píšťaly a uloží do chladicí pece, kde bude teplota klesat pomalu několik hodin, aby sklo neprasklo.
Na krku nosí šperk s Aqua aurou, který dostala od své maminky po první samostatné výstavě. Maminka vybrala právě tento šperk, protože duhové odlesky Aqua aury jí připomínaly barvy, které Olívie dokáže vytáhnout ze skla, když jím projde světlo. Olívie šperk v dílně schovává pod pracovním oblečením, ale po skončení práce ho vždycky vytáhne zpátky na světlo.
Odpoledne ještě kontroluje výrobky z předchozího dne, zabrušuje jejich dna a u několika kusů zkouší, jak vypadají postavené proti oknu. Každý je trochu jiný a právě drobné rozdíly, které by ve strojové výrobě byly vadou, považuje Olívie na ručním skle za to nejkrásnější.
Tento šperk můžete zakoupit zde.
