Vítám vás v rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Dnes jsem sáhla po kamínku, který na mě působí velmi zemitě, přirozeně a klidně. Je v něm stabilita, trpělivost a taková tichá síla každodennosti. Podporuje vytrvalost, ukotvení a schopnost dávat energii druhým, aniž by člověk ztrácel tu svou. Pomáhá zvládat tempo dne, zůstat nohama na zemi a najít radost i v obyčejných věcech. A když jsem si tohle uvědomila, hned mi naskočila profese ženy, která vstává dřív než většina ostatních. Její ruce tvoří něco, co lidem přináší potěšení, pocit domova i bezpečí. Pracuje s rytmem, teplem a vůní, které zná snad každý z nás. A i když její práce není vždy vidět, její výsledek provází naše dny úplně přirozeně…
Eva vstává ještě za tmy, protože těsto na chleba potřebuje svůj čas a klid. V kuchyni je teplo od trouby a vzduchem se pomalu začíná šířit vůně kvásku. Peče doma pro přátele a známé, ale zakázek má čím dál víc, protože si lidé mezi sebou její chleba doporučují. Nejčastěji připravuje klasické bochníky, ale v poslední době si zákaznice přejí zdravější a výživnější varianty.
Dnes pracuje na speciálním receptu s kombinací žitné a špaldové mouky, semínek a dlouhého kvašení pro lepší stravitelnost. Každý bochník před pečením pečlivě nazdobí žiletkou do jemných vzorů, které se v troubě krásně otevřou.
Na krku nosí šperk se sezamovým jaspisem, který má teplé přírodní odstíny. Dostala ho od své nejlepší kamarádky, když se rozhodla začít péct i na objednávku a měla strach, jestli to zvládne. Řekla jí tehdy, že ten kámen připomíná hojnost, péči a radost z tvoření rukama. Eva si při hnětení těsta často všimne, jak se kámen lehce pohupuje a uklidňuje ji.
Dopoledne balí upečené chleby do papírových sáčků a připravuje je k vyzvednutí. Některé zákaznice se zastaví jen na chvíli, jiné zůstanou na kávu a povídání. Eva poslouchá jejich příběhy a má pocit, že její práce je víc než jen pečení. Odpoledne zapisuje poznámky k novému receptu, aby ho mohla příště ještě vylepšit. Když večer uklízí mouku ze stolu, cítí únavu v rukou, ale i hluboké uspokojení. Ví, že z obyčejných surovin vzniklo něco, co dělá lidem radost.
Tento šperk můžete zakoupit zde.
