Vítám vás v rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Jméno dnešního krystalu má v sobě nádech luxusu. A pokud znáte úžasný americký film Snídaně u Tiffaniho z roku 1961, budete vědět proč mě napadlo propojení s profesí scénografky. Stejně jako film je i tento kámen o atmosféře, kterou dokážeš vytvořit – ať už jde o šperk nebo o scénu na jevišti. Tiffany stone je jemnou směsí fluoritů, opálů, chalcedonu a bertranditu, která v sobě spojuje intuici, komunikaci a kreativní sílu. A také funguje jako průvodce při velkých proměnách. Má v sobě obrovskou dávku kreativity, vizualizace a schopnosti vidět „za roh“. Navíc jeho jemně fialovo-bílá barevnost působí hodně esteticky a harmonicky, což k vizuální tvorbě dokonale pasuje.
Gábina stojí uprostřed prázdného jeviště a představuje si, jak se prostor zaplní světlem a kulisami. Na krku jí visí šperk s krystalem Tiffany, který jí daroval její profesor scénografie při absolvování školy – prý jako připomínku, že má dar vidět věci dřív, než vzniknou. Když se dívá na hrubý nákres kulisy, vidí už celý příběh, barvy a pohyb postav. Ví, že právě v detailech se ukrývá kouzlo, a proto tráví hodiny tím, že ladí barvu látek nebo křivku nábytku. A dnes je den, kdy by se bez podpory svého krystalu možná zhroutila – premiéra je už za tři dny. Vzpomene si, jak před rokem musela během jediné noci přepracovat celý koncept scény, protože režisér změnil zadání na poslední chvíli. Tehdy se rozhodla, že bude důvěřovat vlastní intuici a kamenem v dlani se uklidnila, aby se mohla soustředit. Výsledek měl úspěch a publikum ani netušilo, jaké drama se odehrálo za oponou. Dnes ji čeká poslední generální zkouška a cítí směs nervozity a radosti. Prochází prázdné hlediště a vnímá, jak se v tichu rodí prostor, který brzy ožije. Je to zvláštní povolání – neviditelná, a přesto zásadní součást celého díla. Když se podívá na svůj šperk, usměje se a ví, že dělá přesně to, k čemu se narodila.
