Vítám vás v rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Dnešní kamínek je vyloženě letní, už jen kvůli své barevné odrůdě. Je slunečný, radostný a zároveň krásně uzemňující. Nese v sobě lehkost, hravost, ale i stabilitu a odolnost. Podporuje pozitivní myšlení, vnitřní sílu, tvořivost i vyrovnanost. Ideální pro profese, kde se tyhle kvality musí proplétat jako jemná krajka. A ta dnešní není vůbec lehká – o to víc ji obdivuji. Od malička jsem milovala razítkování: táta mi nechával razítkovat své bloky účtenek a pro mě to byl vždycky svátek. Hrála jsem si přesně na tuhle profesi – na paní za přepážkou. Dnes vím, jak náročná je její práce. Dlouhé fronty, složité procesy, záplava formulářů – a bohužel i lidé, kterým dochází trpělivost a ztrácí slušnost. O to víc obdivuji klid a laskavost těch, které to zvládají s úsměvem. A právě pro ně doporučuji žlutý krajkový achát – jako každodenní štít proti hrubiánům.
Miluška otevírá přepážku jako první, ještě než se za dveřmi ozvou první kroky zákazníků. Na krku jí visí šperk se žlutým krajkovým achátem – dárek od syna, který jí ho přivezl z trhu a řekl, že je to kámen trpělivosti a radosti. Miluška se jen usmála, ale od té doby ho nesundala – připomíná jí, že i v obyčejných dnech se dá najít radost. Pracuje na poště v malém městečku už přes dvacet let a zná každého jménem. Usměvavá, ví, kam co přijde, pozná tě po hlase, když zavoláš, a někdy ti podrží balík i o den déle. Má ráda klidný rytmus dne, šustění papírů, tikot hodin a šum staré tiskárny. Jednou před Vánoci se ztratila důležitá zásilka s léky pro starší paní, která neměla nikoho, kdo by jí pomohl. Miluška zůstala přesčas, obvolala všechny depozity a nakonec balíček objevila ve špatně označeném pytli na poště ve vedlejším městě. Ještě ten večer jí ho donesla osobně – a vděčnost té paní jí hřála u srdce ještě dlouho. Lidé jí často říkají, že na poště už skoro nic nefunguje, ale ona ví, že lidská laskavost se neztrácí. Miluje ten moment, kdy se někomu rozzáří oči nad pohlednicí, o které už si myslel, že nikdy nedojde. Nebo když někdo šeptne „děkuju“ tak potichu, že to slyší jen ona. Miluška ví, že její práce není jen o balících, ale o tom, že i v době e-mailů a rychlých zpráv se pořád najdou lidé, kteří si posílají dopisy – voňavé, ručně psané, s duší a čekáním. A i když jednou odejde do důchodu, někde v systému zůstane poznámka: Tady byla paní, na kterou bylo spolehnutí.
Tento šperk můžete zakoupit zde.
