Vítám vás v rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Za celou dobu, co Šutrárna existuje, jsem udělala jen jednu jedinou objednávku z Indonésie. Napojila jsem se tam na jednu místní holčinu, která nabízí opravdu krásné kamínky. A i přes jejich vyšší cenu a nepříznivé celní poplatky mě úplně učarovaly. Jejich dokonalý brus, zemité i ohnivé tóny a nenápadná elegance způsobují, že po nich sahám jen ve výjimečných případech. Kdo by nechtěl mít krystal, který přicestoval z takové dálky a nese v sobě energii exotického prostředí? Dnešní profese pro mě představuje vášeň, dokonalé smysly, zkušenost a mnoho dalšího…
Andrea si ráno obléká elegantní černé kalhoty a bílou halenku, vlasy si upraví do hladkého drdolu a na krku jí visí šperk s červeným jaspisem z Indonésie. Tento kámen jí daroval otec, když se rozhodla jít studovat do zahraničí – řekl jí, že jí přinese odvahu a vášeň pro cestu, kterou si zvolila. Andrea se usměje do zrcadla a vyrazí na vinici v toskánském podhůří, kde pracuje jako hlavní someliérka. Její kroky vedou mezi řádky vinic, které se v ranním slunci třpytí rosou. Při práci se jí vybaví vzpomínky na studia v Burgundsku ve Francii, kde poprvé objevila hloubku vín a naučila se rozpoznávat jejich jemné vrstvy. Miluje okamžik, kdy otevře láhev a nechá víno dýchat, aby odhalilo svou pravou tvář. Dnes ji čeká návštěva soukromého klienta, který si objednal degustaci vzácných ročníků. Andrea připravuje stůl na terase s výhledem na vinice, leští sklenice a aranžuje drobné pochoutky. Když se host posadí, její hlas je klidný a jistý, provází ho každým douškem a vysvětluje původ, půdu i historii. Ví, že být someliérkou není jen o víně, ale i o emocích a příbězích, které se v každém víně skrývají. Červený jaspis se leskne na jejím krku, když nalévá sklenici a sleduje, jak host s uznáním přikyvuje. Vzpomene si, jak sama kdysi nervózně stála před komisí ve Francii a popisovala víno s nadšením, které ji nikdy neopustilo. Teď už ví, že se rozhodla správně – spojila život s krajinou, která dává vínu duši. Její práce je náročná, ale dává jí svobodu a krásu, kterou hledala. Když degustace skončí a host odchází spokojený, Andrea se zadívá na vinice a dotkne se svého šperku. Vnímá v něm sílu odvahy jít za svým snem.
Tento šperk můžete zakoupit zde.
