Vítám vás v nové rubrice Ženy a jejich šperky, kterou jsem pro vás připravila. Prostřednictvím těchto článků můžete nahlédnout do duše šperkařky. Jejího myšlení, jejích pocitů - co cítí, když vezme do ruky kámen, jak si vybírá vazbu. Je to velká alchymie, velké vnitřní naladěni na kamínek a velká radost, když se dílo podaří a vznikne nádherný šperk.
Dneska jsem sáhla po kamínku, který nemám v Šutrárně často. Lépe řečeno jen pár kousků, ale zaujal mě svou modrou barvou. A když jsem se dočetla, že pomáhá udržet vnitřní klid a podporuji sebekontrolu, hned mi napadla učitelka... A táhla jsem tuto představu ještě dále, protože můj nejméně oblíbený předmět právě vlastnosti dumortieritu podporuje. Hádejte, na jaký předmět jsem byla hodně hodně tupoučká :-D …ano, přesně tak – matematika! 😄 Čísla mě tehdy děsila stejně jako testy bez taháku. Ale kdybych tehdy znala Dumortierit, možná by to bylo jiné – je to totiž kámen, který podporuje logické myšlení, trpělivost a koncentraci.
Slávka začíná svůj den ve staré činžovní kuchyni, kde si vaří silný čaj a připravuje si poznámky k dnešní hodině. Učí matematiku na bývalé střední ekonomické škole, která se dnes jmenuje jednoduše Obchodní akademie, ale pro ni zůstává pořád stejná. Dnes bude ve 2. B probírat kvadratické rovnice – téma, které studenty většinou děsí, ale ona ho miluje. Do školy přichází s taškou plnou sešitů, grafů a pravítek, připravená čelit dalšímu kolu "A proč tohle musíme umět?". Ve třídě ji vítá směs zívání, mumlání a tajného ťukání do mobilů. Ale jakmile začne psát na tabuli, třída ztichne – všichni vědí, že Slávka je ta trpělivá, přísná i vtipná, která den co den pomáhá druhým pochopit svět čísel, rovnic i geometrie. Má dar říct vtip mezi výpočty, aniž by ztratila autoritu. Když vysvětluje, dává každému čas, a přesto drží pevné tempo – její hodiny mají rytmus jako dobře napsaná skladba. Dnes někomu konečně docvakne, proč se diskriminant jmenuje právě tak a Slávka se potěšeně usměje. Neučí pro známky, ale pro ten moment pochopení, který studentům zůstane i roky poté. Po hodině zůstává chvíli sedět sama v třídě a hledí z okna na školní dvůr. Matematika je podle ní jazyk světa – spravedlivý, přesný a krásný. A ona ví, že jejím úkolem je naučit ho i ty, kteří si myslí, že se ho nikdy nenaučí. Když odchází domů, má v ruce další sadu testů k opravě, ale i dobrý pocit, že třeba dnes někdo konečně přestal mít z matematiky strach.
Tento šperk můžete zakoupit zde
